Nové pravomoci Úřadu pro ochranu osobních údajů

Od 2. ledna 2020 získal Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) důležité pravomoci k přezkumu zákonnosti postupu povinných subjektů při vyřizování žádostí o poskytnutí informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Jednak se stal orgánem, který je příslušný k vedení přezkumného řízení, v němž jsou přezkoumávána pravomocná rozhodnutí nadřízených správních orgánů vydaná ve věci žádostí o poskytnutí informací, jednak se stal odvolacím orgánem ve vztahu k povinným subjektům, u nichž nelze určit nadřízený orgán (může se jednat např. o obchodní korporace, které jsou stoprocentně v majetku státu či v majetku územně samosprávných celků).

Zavedení přezkumné pravomoci ÚOOÚ znamená, že neuspokojení žadatelé o poskytnutí informací tímto způsobem získali další nástroj (vedle správních žalob), jak se bránit proti pravomocnému rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, což pro ně může být zajímavé zejména s ohledem na průměrnou délku řízení ve správním soudnictví. Čas teprve ukáže, do jaké míry bude ÚOOÚ tuto svoji pravomoc využívat a do jaké míry se bude jednat o efektivní nástroj kontroly zákonnosti.

Zavedení pravomoci ÚOOÚ rozhodovat v určitých případech o odvoláních žadatelů proti rozhodnutím povinných subjektů o odmítnutí žádosti lze považovat za revoluční změnu, neboť tyto povinné subjekty již nebudou mít odvolací řízení ve svých rukou (dosud rozhodoval ten, kdo je v čele povinného subjektu, např. předseda představenstva akciové společnosti).

Další důležitou změnou je zavedení speciálního postupu při rozhodování o odvolání žadatele proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti oproti standardním postupům odvolacího správního orgánu podle správního řádu. Dle nové úpravy musí nadřízený orgán, pokud neshledá důvody pro odmítnutí žádosti, původní rozhodnutí zrušit, řízení zastavit a novým rozhodnutím přikázat povinnému subjektu informaci poskytnout ve lhůtě 15 dnů od oznámení rozhodnutí o odvolání povinnému subjektu. Jedná se o neobvyklou procesní konstrukci, jejímž účelem zjevně bylo urychlit a zefektivnit odvolací řízení, nicméně tato konstrukce s sebou nese řadu otázek souvisejících zejména s tím, že příkaz má mít formu nového rozhodnutí, jehož adresátem má být povinný subjekt, typicky podřízený správní orgán (adresátem správního rozhodnutí by z jeho definice měly být individuálně určené osoby, problematika opravných prostředků povinného subjektu proti tomuto příkazu ve formě rozhodnutí).

Vývoj rozhodovací praxe povinných subjektů, resp. ÚOOÚ, jakož i navazující judikatury, budeme bedlivě sledovat.