Digitální ústava

Dne 1. února 2020 nabyl účinnosti zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů. Zákonu se přezdívá „digitální ústava“ a má být základním prvkem českého e-Governmentu. Původní návrh zákona nevznikl na půdě vlády, ale vypracovala jej iniciativa 202020, za kterou stojí ICT Unie a další profesní či zaměstnavatelská sdružení a asociace. Návrh zákona měl širokou podporu napříč politickými stranami a byl v poslanecké sněmovně schválen výraznou většinou hlasů, když pro něj hlasovalo 163 poslanců ze 167 přítomných. Tak výraznou podporu neměl v posledních letech žádný zákon.

Zákon má představovat zásadní změnu ve fungování státní správy a dát občanům a firmám vymahatelná práva na moderní a efektivní služby státu. Základem je zakotvení právního nároku na poskytnutí služeb v digitální sféře. Konstituuje právo fyzických a právnických osob na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci a zároveň povinnost orgánů veřejné moci poskytovat digitální služby. Předpokládá vytvoření katalogu služeb, který bude obsahovat přehled všech záležitostí, jež ve vztahu k veřejné moci bude možnost řešit v digitální podobě. Zákon má výrazně zjednodušit komunikaci občanů a firem s úřady, které by propříště neměly vyžadovat informace a doklady, které jsou jim již známy ze základních registrů a jejich činnosti. Úřady budou mít mimo jiné povinnost uchovávat záznamy o digitálních úkonech, potvrzovat tyto úkony ve stanovené formě, vydat příslušné standardizované formuláře pro digitální úkony apod.

Řada ustanovení zákona má nicméně odloženou účinnost, a to zejména s ohledem na skutečnost, že státní správa se musí na plnou působnost zákona připravit, aby byla technicky schopna předpokládané služby v digitální formě poskytovat. Tato příprava přitom může v konečném důsledku trvat až pět let.